मनुनोपहृतां च देवहूतिं तरुणीरत्नमवाप्य कर्दमोऽसौ ।
भवदर्चननिवृतोऽपि तस्यां दृढशुश्रूषणया दधौ प्रसादम् ॥६॥
Verse 6:
Manunopahṛtāṁ cha DevahūtiṁTaruṇīratnam avāpya Kardamo’sau ।
Bhavadarcananivṛto’pi tasyāṁDṛḍhaśuśrūṣaṇayā dadhau prasādam ॥
Verse 6:
மனுநோபஹ்ருதாம் ச தேவஹூதிம்தருணீரத்னமவாப்ய கர்தமோ’ஸௌ ।
பவதார்ச்சநநிவ்ருதோ’பி தஸ்யாம்த்ருதசுஷ்ரூஷணயா ததௌ ப்ரஸாதம் ॥
मनुना-उपहृताम् चand given respectfully by Manuदेवहूतिं तरुणी-रत्नम्-Devahooti, a jewel among damselsअवाप्य कर्दम:-असौhaving got, that Kardamaभवत्-अर्चन-निर्वृत:-अपिthough content with worshipping Thee,तस्यां दृढ-शुश्रूषणयाby her dedicated serviceदधौ प्रसादम्(was) pleased with her
Devahooti who was a gem among women was respectfully given by Manu to Kardama. Kardama, though solely delighted in worshipping Thee, was pleased with her by her dedicated service to him.